Mám móóóc ráda koně a móóóc ráda na nich jezdím a starám se o ně :)
Podkovy
Většina pracovních koní potřebuje podkovy, aby se nohy ochránily před nadměrným opotřebováním kopyt, které by mohlo způsobyt bolesti nohou. Podkovy se dnes zhotovují převážně z měkké oceli s nízkým obsahem hliníku a nikoli ze železa, jak se často říká. Pro dostihy se pak používají zvláštní podkovy z hliníku, které jsou velice lehké, ale musí se dávat na každý závod nové. V poslední době se používají i zvláštní podkovy z plastů, ale nejsou příliš rozšířené. Koně se kovají buď za tepla, kdy je podkova rozžhavenátak, aby změkla a dala se přizpůsobit snáze tvaru kopyta, a nebo za studena, kdy se použije hotový výrobek, který však jde přizpůsobyt jen nepatrně.
Zbarvení srsti
V rámci každého typu zbarvení existuje celá řada varient a odstínů, které mívaly krásné české, dnes již bohužel zapomenuté názvy.
Bělouš, pstružák, jablečňák(síťovaný bělouš), krémový bělouš, žluťák(izabela, palomino), grošovaný plavák, červený bělouš, světlý plavák, strakáč piebald, appaloosa leopard(hermelín, tygr), strakáč skewbald,grošovaný hnědák, hnědák, grošovaný ryzák, červený ryzák(ryzý), játrový ryzák, tmavý ryzák, vraník(černý).
Odznaky na hlavě
Odznaky na hlavě jsou důležité pro identifikaci koně. Odznaky mají tradiční názvy, ale je třebaje u jednotlivých zvířat blíže specifikovat, popsat třeba tvar a umístění hvězdy nebo šířku nosního pruhu.
Lucerna, slinka(šňupka), lysina, hvězda, nosní pruh.
Zuby
Až do věku sedmi či osmi let se dá věk koní poměrně určit podle změn, které probíhají při výměně chrupu a později na třecích plochách zubů. Do pěti let mají koně zbytky mléčného chrupu, od šesti let jim vyrůstají pod stále ostřejším úhlem řezáky, a jak se obrušují, objevují se na jejich třecích plochách vnitřní struktury zubů-jádrové značky. V deseti letech se na horních krajácích(vnějších řezácích) objevuje hnědá čárka nazývaná Galvaynova rýha, která se prodlužuje až do dvaceti let, kdy dosáhne okraje zubu a začne odshora mizet.
Březost a první měsíce života
Klisny jsou březí něco přes 11měsíců. V přírodě bývají porody synchronizovány tak, aby se hříbata narodila v době, kdy je již dostatek potravy. Na severní polokouli se věk většiny plemen koní oficiálně počítá od 1.ledna, kdy se kůň skutečně narodili. Na jižní polokouli se věk koně počítá od 1.července. Z toho důvodu má dvouletý plnokrevník narozený v lednu obrovskou výhodu před svým vrstevníkem narozeným v červnu, přestože oficiálně jsou oba stejně staří. Vzhledem k tomu, že koně patří v přírodě mezi zvířata pronásledovaná množstvím predátorú, je důležité, aby hříbě dokázalo již několik hodin po narození následovat stáo. Většina porodů probíhá v noci, kdy není stádo v pohybu a hříbě má dostatek času, aby se naučilo udržovat rovnováhu a za dne se již vydalo se stádem na pochod. Ve volné přírodě sají hříbata mateřské mléko až do věku okolo jednoho roku, ačkoli trávu začínají ochutnávat již c prvních dnech svého života. Tráva pak postupně během jednoho roku nahradí mateřské mléko a hříbě je odstaveno. Hříbata domácích koní jsou většinou odstavována v šesti měsících.
Koně dospívají mezi pátým a sedmím rokem, v závislosti na inviduálních vlastnostech plemene. Sexuální dospělosti nastupuje obvykle dříve než vyspělost fyzická. Osifikace kostí končetin je ukončena většinou mezi druhým a třetím rokem, páteř je zcela vyvinuta mezi pátým a sedmím rokem.
Výcvik koně na lonži
Přiměřené stáří, kdy je možné začít koně trénovat a připravovat na práci, nastává ve věku tří let. Pracovní zatížení musí být zpočátku jen malé a teprve postupně se může zvyšovat.
Plné zatížení by mělo dosáhnout ve věku okolo šesti let. Vrcholným výkonům dosahuje kůň mezi osmým a dvacátým rokem. Po sedmnáctém roku života jeho výkonnosti postupně klesá.
Plné zatížení by mělo dosáhnout ve věku okolo šesti let. Vrcholným výkonům dosahuje kůň mezi osmým a dvacátým rokem. Po sedmnáctém roku života jeho výkonnosti postupně klesá.
Staří koně jsou podobně jako lidé mnohem více náchylní k chorobám stáří, jako je revmatismus či artritida. Starý kůň je takédaleko více citlivý na výkyvy počasí a vůči jedům a obvykle velice rychle klesá na hodnostním žebříčku stáda. Plný odchod do odchod,,důchodu" však nebývá nejlepším řešením, protože kůˇse může cítit odsrčený a nudit se, zvláště když musí opustit stáj ve které strávil většinu života.
Při Anglickém způsobu výcviku mladých koní se obvykle začíná jejich výcvikem na dlouhé oprati(lonži), při čemž se používá ohlávka s obnoskem. Trenét přitom stojí na jednom místě a vede koně na lonži ve velkém kruhu kolem sebe. Tímto cvyčením se dosáhne celkového uvolnění koně a klidného chodu spojeného s protahováním krku kupředu a dolů. Uvolní se tím hřbetní svalstvo a kůň je lépe připraven na nesení váhy jezdce. Přitom se kůň naučí poslouchat základní povely. Trenér postupně prodlužuje délku opratě a používá přitom nové povely. Ty musí být jasné a mělo by jich být co nejméně. Lonžování, jak se tato metooda nazývá, naučí koně poslouchat hlas trenéra. Vyžaduje však citlivou ruku, proto by se jí začátečníci měli učit se staršími, skušenými koňmi. Výcvyk v kruhu je pro koně, zvláště mladé, značně náročný, proto by seč neměl přehánět a přibližně uprostřed výcvyku by se měl změnit směr pohybu.
Stavba těla
Stavba těla předurčuje vlastnosti koně, ať již jde o jeho vzhled, nebo použitelnost. Je závislá především na tom, jak silná a stavěná je kostra. Na světě existuje velké množství plemen koní, která se od sebe stavbou těla, a tím i svými vlastnostmi více či méně liší, ale v rámci jednoho plemene nebo typu jsou zvířata stavěna podle jednotného plánu. Jedním z nejduležitějších faktorů tělesné stavby je proporčnívyváženost jednotlivých částí těla. Obrys těla by měl být plynulý, působit příjemně symetricky a všechny části koňského těla by měly vzájemně ladit. Koně různých plemen však mohou být velmi dobře stavění, a při tom vypadat naprosto rozdílně, i když mají stejnou výšku. Příkladem může být na jedné straně anglický plnokrevník, který má lehkou, elegantní stavbu, dlouhé nohy v poměru k trupu, dlouhý krk a dlouhou šikmou lopatku, což mu umožňuje rychlý úsporný pohyb a jezdci pohodlnou jízdu. Na druhé straně spektra pak stojí těžký tažný kůň, který má při stejné výšce mnohem hlubší trup, poměrně kratší nohy, strmou plec, která mu dovoluje volnější pohyb v kolenou a usnadňuje mu opřít se v tahu do postroje, kratší sylnější krk a velkou hlavu. Také končetiny jsou mnohem silnější v porovnání s plnokrevníkem a záď je příkře skloněná k ocasu a obvykle,,louplá". Mezi těmito krajními typy existuje celá řada přechodů, tvořících další plememna. Kupříkladu soutěžní teplokrevníci mají svůj základ v těžkých chladnokrevnících, od kterých získávají tšlesnou podstatu, zatímco teperament a odlehčenou stavbu dedí po plnokrevnících.